VŠETKO

    MegaPríbeh1

Celý příběh začal jednoho úplně normálního, slunečného dne, přesněji v lednu 2008. Moc slunečno vlastně nebylo, v lednu bývá ještě moc, moc, moc zima, ale nějaké zpestření musí být, ne? Naše hlavní hrdinka, 15-ti letá Jitka byla fajn holka, měla fajn povahu, bavil jí sport (hrála závodně házenou a teď volejbal), měla hodně kamarádů, dobře se učila, prostě žilo se jí dobře. Její rodiče se rozvedli a proto žila se svou mamkou a jejím přítelem v Ostravě. Měla malého 6-ti letého sourozence Šimona, který jí často otravoval. Naneštěstí byla Jitka v pubertě, proto se nedivme, že se po domě ozývalo hodně hádek mezi sourozenci, do kterých musela nakonec vždy zakročit maminka. ,,Proč vždycky za všechno můžu já? Co ten malý smrad? To on si vždycky začíná! Je to rozmazlenec! A ty jsi vždycky na jeho straně!'' rozčiluje se Jitka. ,,Uklidni se, laskavě, Jitko! Šimon za nic nemůže! Ještě nemá moc rozum. Vždy't půjde teprve do školy!'' říká Jitčina mamka. ,,A to vadí? Kdyby se aspoň choval normálně a nezačínal si pořád!'' říká nakonec Jitka. ,,Hele, běž se raději učit! Za chvíli máš duben, a jsou tady přijímačky. A já tě varuju, jestli je neuděláš!'' varuje mamka. ,,No jo, pořád…'' vzdává to nakonec Jitka. ,,Co jsem komu udělala? To je pořád: Uč se! Ukliď to! Běž tam! Copak jsem nějaký její pes? Ještě, ať mi dá náhubek! Proč mě pořád jen kritizujou? Kdyby existoval někdo, kdo by mě miloval a vážil si mě! Proč mám sakra na kluky takovou smůlu? Jo, já vím proč: Jsem T-L-U-S-T-Á! Ten můj zadek je jak kombajn a ty stehna… Škoda mluvit! Ale člověk opačného pohlaví by se mi hodil…'' Tohle byla nejčastější slova naší Jitky. A byl tady únor! Pro Jitku to bylo smutné období- blížil se Valentýn a ona ho opět stráví sama, nejspíš u televize. Z nudy si pustila počítač a chatovala na libimseti.cz. ,,Ach jo… Já si nikdy žádného normálního kluka nenajdu… Všichni chtějí jen nafintěné barbíny… A to není fér… Ale počkat, co to je za kluka? On se díval na můj profil? A má o mě zájem? Hmm, náhodou je sympaťák! Tak mu napíšu!'' Ten Jitčin ,,nový objev'' se jmenoval Jindřich, byl z Ostravy a měl 17 let. JITKA: AHOJ JINDRO. DÍVALA JSEM SE NA TVŮJ PROFIL A ZDÁŠ SE MI NA PRVNÍ POHLED JAKO FAJN KLUK. NEPOKECAL BYS? JINDRA: AHOJ JITKO.JASNĚ, ŽE POKECÁM A JAK RÁD! TAK MI TŘEBA NA ZAČÁTEK NAPIŠ NĚCO O SOBĚ. JITKA: TO JSEM MOC RÁDA. NO, TAKŽE JE MI 15 ROKŮ, JEŠTĚ CHODÍM NA ZÁKLADNÍ ŠKOLU, ŠLA JSEM O ROK POZDĚJI DO ŠKOLY, JSEM Z OSTRAVY, BAVÍ MĚ SPORT, HRAJU VOLEJBAL, HRÁLA JSEM 7 ROKŮ HÁZENOU A TAKY JSEM HRÁLA 5 ROKŮ NA KLÁVESY. A TEĎ TY! JINDRA: TAK TO JE PĚKNÉ.JNO, JÁ JSEM TAKY Z OSTRAVY, JE MI 17 ROKŮ, CHODÍM NA STŘEDNÍ ŠKOLU AUTOMOBILOVOU TECHNIKU A HRÁL JSEM FOTBAL. TAKŽE JSI SPORTOVKYNĚ, JO? TO SE MI LÍBÍ!J JITKA: NO, TAKY, TAKY…TŘEBA BYCHOM MOHLI TY NAŠE KONÍČKY NĚJAK SPOLEČNĚ ZPESTŘIT, NE?J JINDRA: TO BYCH BYL STRAŠNĚ RÁD! BUDE MI POTĚŠENÍM SEZNÁMIT SE S TAK FAJNOVOU HOLČINOU.J JITKA: TAK JO, CO TŘEBA ZÍTRA V 15 HODIN V CENTRU? MOHL BYS? JINDRA: PRO TEBE COKOLIV! JITKA: TAK FAJN, DOMLUVENO.TADY MÁŠ MOJE ČÍSLO, KDYBYS MĚ TŘEBA NEPOZNAL. JINDRA: JO, DĚKUJU. NAPÍŠU TI. ZATÍM AHOJ. ,,To snad není možné! Tak konečně mé trápení snad skončí! A snad ten Jindra bude fajn kluk!'' Další den Jitka netrpělivě čekala v centru Ostravy a dívala se nenápadně kolem sebe, který kluk by nejvíce odpovídal Jindřichovi z chatu. ,,Jitko? Jsi to ty?'' Jitka se rychle otočila na neznámého kluka, který ji oslovil. A musela se podívat trochu výše, tenhle kluk byl o něco vyšší. ,,Jéé, Jindro! Jo, jsem to já, Jitka. Jééj, to jsi mi neřekl, že jsi tak vysoký!'' No, promiň, nějak nenapadlo. Ale snad ti to nevadí…'' říká zklamaně Jindra. ,,Ne, to vůbec ne! Tak kde půjdeme? Projdeme se?'' navrhuje Jitka. ,,Jak chceš, ale asi jo. Chci to o tobě hodně vědět a ty o mně asi taky, že?'' říká Jindra. ,,No jasně!'' A tak se procházeli a procházeli. Sem tam padl i nějaký ten kompliment nebo nechtěné dotknutí ruky. A když už byl večer… ,,Bylo mi s tebou moc hezky.'' říká s úsměvem Jindra. ,,I mě s tebou, jsem ráda, že jsme se sešli.'' říká Jitka. ,, A co to zopakovat? Jsi moc fajn holka a rád bych s tebou ještě někdy byl.'' zeptá se Jindra. ,,Já jsem na 100% pro!'' vyhrkne Jitka. ,,Tak dobře, domluveno. Ještě ti napíšu, ano?'' loučí se Jindra. ,,Jasně. Tak se měj. Ahoj!'' odpovídá Jitka. ,,Ahoj'' mává Jindra. ,,Ten je tak úžasný! Bezvadný! Sympatický! Vtipný! Chytrý! Pozorný! Šárko, kdybys ho viděla!'' líčí Jitka. ,,No jo, dobře, už to dneska slyším asi po desáté! Jeto jasné, jsi zaláskovaná! A já ti to přeju.'' říká znuděně Šárka, Jitčina nejlepší nejlepší kamarádka. ,,Díky, Šári! Už se nemůžu dočkat, až ho zase uvidím!'' září Jitka. Odpoledne psal Jindra Jitce SMS: JINDRA: JITKO, NEBUDEŠ TOMU VĚŘIT! JITKA: ČEMU? JINDRA: NO, PROSTĚ, ZAMILOVAL JSEM SE! JITKA: TAK TO GRATULUJU. NO A KDO TO JE? JINDRA: NO KDO ASI, BLÁZÍNKU? KOHO NOSÍM V SRDCI KAŽDÝ DEN? NA KOHO NEMŮŽU PŘESTAT MYSLET? KOHO TAK MOC MILUJU? JITKA: TO NEMÁM ANI PONĚTÍ. JINDRA: NO DO TEBE! JITKA: A TO VÁŽNĚ? NEDĚLÁŠ SI SRANDU? JINDRA: VÁŽNĚ! ALE MOC SE BOJÍM TVÉ ODPOVĚDI. JITKA: NO, JÁ JSEM SE TAKY BLÁZNIVĚ ZAMILOVALA NA PRVNÍ POHLED…DO TEBE… JINDRA: MUSÍME SE ZÍTRA VIDĚT! MÁŠ ČAS? JITKA: JO, ZÍTRA BY TO ŠLO. UŽ TEĎ SE TĚŠÍM! ,,Tak jak vypadá tvůj nový vztah?'' ptá se Šárka. ,,No, tipni si. Včera jsme se poprvé políbili!'' říká Jitka. ,,Tak to blahopřeju! A co dneska na Valentýna, budete spolu?'' pokračuje Šárka. ,,Jo, budeme. A mám pro něho malého plyšového pejska se srdíčkem. Snad se mu bude líbit!'' říká Jitka. ,,Určitě bude, jsem si jistá.'' přikyvuje Šárka. ,,Ahoj, miláčku. Krásného Valentýna!'' říká Jitka a políbí Jindru. ,,A tady máš alespoň nějakou maličkost, a't na mě myslíš.'' ,,Děkuju, Jituš Já ale pro tebe nic nemám, nejsem teď na tom s penězma růžově. Snad ti bude zatím stačit pusinka.'' omlouvá se Jindra. ,,Jasně, že bude. Mě stačí, že mám tebe!'' říká láskyplně Jitka. ,,Co že jsi tak potichu? Dokonce i po Šimonovi tolik nekřičíš a nehádáš se. Stalo se něco? Něco špatného ve škole?'' ptá se starostlivě a udiveně zároveň mamka. ,,Ale ne, ve škole všechno OK…'' uklidňuje ji Jitka. ,,Tak co se stalo? To u tebe nebude jen tak, že neodmlouváš.'' ptá se mamka. ,,No, nic se nestalo, jen jsem zamilovaná.'' červená se Jitka. ,,Vážně?'' diví se mamka. ,,A do koho? Kolik mu je? Odkud je? Je slušný? Kouří? Pije?'' ,,Neboj, mami. Nekouří, nepije, nefetuje, je mu 17 roků a je z Ostravy.'' říká ledabyle Jitka. ,,Hmm, a jak dlouho ho znáš?'' stará se mamka. ,,Neboj! Chodíme spolu 3 týdny.'' uklidňuje ji Jitka. ,,Tak hlavně, Jitko, neblbni! Už nejsi malá a víš, co ti pořád říkám: Svoje poprvé si nechej na pozdější dobu!'' varuje Jitku mamka. ,,Já vím, mami!'' říká Jitka. Jednou se ptala Jitka Jindry: ,,Nechtěl bys někdy přijít na náš volejbalový trénink? Trenér je v pohodě a bude rád, když nás tam bude více.'' ,,No nevím, podle toho, v kolik skončím školu. V kolik to je a kdy?'' ptá se Jindra. ,,Je to od 15:30 do 17 hodin každý čtvrtek.'' odpovídá Jitka. ,,No, snad to stihnu… Ale možná jo…'' uklidňuje jí Jindra. Ve čtvrtek napsal Jindra Jitce, že ten trénink stihne a ať ho čeká v Ostravě na zastávce. Jindra vzal s sebou i svého nejlepšího kamaráda Filipa, se kterým chodil do třídy. ,,Tak jsme to stihli.'' říká udýchaně Jindra, protože s Filipem běželi na zastávku. ,,Jo, to je fajn.'' říká Jitka. ,,Jo, abych nezapomněl, Jitko, to je Filip, můj nej kámoš. Rozhodl se, že půjde se mnou, nevadí?'' ptá se Jindra. ,,Jasně, že ne! Ahoj Filipe, já jsem Jitka.'' Těší mě, Jitko. Konečně tě znám osobně.'' usmívá se Filip. ,,Tak co, jste připraveni na trénink?'' směje se Jitka. ,,No, snad to nebude moc drsné…'' váhají kluci. ,,Nebojte se, když to zvládne holka, tak vy taky!'' povzbuzuje je Jitka. ,,Tak pojďte!'' O hodinu a půl později si naše známá trojice má co říct, pro kluky to byl skoro horor! ,,TY vado! Já nechápu, jak jste všechny holky zvládly ty sprinty!'' říká obdivně Filip. ,,No a co to skákání přes lavičky, dřepy a kliky? Já jsem to vůbec nedával!'' říká Jindřich. ,,No kluci, že se nestydíte! A to byl dneska lehký trénink. CO byste dělali, kdybychom měli fyzičku? To byste hned lehli!'' směje se Jitka. ,,No jo, paní sportovkyně se ozvala!'' říká Jindra. ,,Hele, ty pane vtipálku! Taky ti už nemusím dát pusu!'' vyhrožuje Jitka. ,,Ne, ne, už jsme hodný!'' slibuje Jindra a našpuluje rty k polibku. ,,No jo, sliby sliby!'' směje se Jitka a políbí ho. ,,Hele, vy dvě hrdličky, nechte si to na později, jo? Jsou tu i nezadaní a smutní lidi!'' mračí se jen na oko Filip. ,,A jak to, že nikoho nemáš? Vždyť já tě znám pár hodin a zdáš se mi, jako bezva kluk!'' ptá se Jitka. ,,No, náš Filípek by chtěl barbínku, že?'' škádlí ho Jindra. ,,No, neříkám, že se mi nelíbí, ale chtěl bych holku, co se nebojí práce a není žádná puťka!'' odpovídá Filip. ,,Promiň, kámo, ale Jitka už je zadaná!'' směje se Jindra. ,,Však já tak nikomu do zelí lézt nebudu, neboj!'' uklidňuje ho Filip. Od té doby, co se Filip seznámil s Jitkou, se z nich stali dobří kamarádi. Když měla Jitka s Jindrou rande, někdy s Jindrou chodil i Filip. Ale Jitce to nevadilo. Domluvili se dokonce i na grilování, kde oba dva kluci chtěli, aby s nimi Jitka šla. A ta souhlasila. ,,No, grilování máme pomalu za sebou, tak co takhle zažít trochu srandy?'' směje se Filip. ,,Co tím myslíš?'' ptá se Jitka. ,,No, vzal jsem s sebou takovou hru. A moc se mi líbí! Hlavně, když tu je holka!'' chechtá se Filip. ,,A jaká je to hra? Striptýz?'' směje se Jitka. ,,No, skoro. Máš tam herní plánek a děláš různé úkoly, např. musíš někoho políbit, svléknout si spodní prádlo atd. Tak co, jdete oba do toho? Bude sranda!'' přemlouvá je Filip. ,,Jasně! Že jo, Jitko?'' ptá se Jindra. ,,No dobře. Snad tam toho moc nebude nemravného. Ještě není po 22. hodině!!!'' směje se Jitka. ,,Ajaj, to je teda pěkný začátek! Je tu SUNDEJ SI SPODNÍ PRÁDLO! '' říká zoufale Jitka. ,,No tak honem! Dělej!'' křičí nedočkavě kluci. ,,Vy jste ale hnusní! TO bych chtěla vědět, co budete dělat, až vám zůstane jen spodní prádlo!'' říká Jitka. ,,No dobře, hrajeme dál. Filipe, jedeš!'' říká Jindra. ,,Co? Mám tu POLIBTE ČLOVĚKA SEDÍCÍHO PO VAŠÍ LEVÉ RUCE.Jindro, ještě, že to nejsi ty!'' směje se Filip. ,,Jo, je to Jitka.'' říká Jindra. ,,No. Když já nevím… Ať to, Jindro, nebereš jako…'' váhá Filip. ,,Ale ne, je to jen hra!'' uklidňuje ho Jindřich. ,,Dobře, jdeme na to. Nevadí ti to, Jitko?'' ptá se Filip. ,,Ne, vážně ne, je to jen hra.'' říká Jitka. A tak se stalo. Jejich polibek byl trochu delší, než jak Jindra předpokládal. A asi po 5 minutách byla Jitka zase na řadě. ,,Hmm, copak tu je? LÍBEJTE 10 SEKUND ČLOVĚKA SEDÍCÍHO PO VAŠÍ PRAVÉ RUCE! Filipe, máš to na mě štěstí…'' usmívá se Jitka. ,,Jo no, ale když jsme to zvládli poprvé, tohle musíme přece taky dát, ne?'' říká Filip. ,,Jo, jasně, že jo!'' souhlasí Jitka. ,,Ty ses s ním fakt líbala? Před Jindrou?'' kříčí překvapeně Šárka. ,,Byla to jenom hra! A Jindrovi to nevadilo.'' uklidňuje jí Jitka. ,,A jaké to bylo s tím Filipem?'' ptá se Šárka. ,,No, musím říct, že líbá lépe, než Jindra. A to prý žádnou holku ještě neměl!'' rozplývá se Jitka. ,,No, ale stěr by byl, kdybys chodila s Filipem.'' říká Šárka. ,,No to by byl,ale to se nestane!'' říká rozhodně Jitka. O týden později se Jitka, Jindra, Filip i Šárka domluvili, že zajdou do hospody. Jitka a Jindra totiž chtěli, aby se Filip se Šárkou seznámili a možná by z toho bylo i něco víc. Proto, když se všichni procházeli, šla Jitka s Jindrou nenápadně dopředu, aby ti dva, Filip a Šárka měli více soukromí. A zdálo se, že si docela rozumí. A když Šárka odcházela… ,,Tak, ráda jsem tě poznala a třeba se ještě někdy uvidíme.'' loučí se Šárka. ,,To bych byl rád.'' odpovídá Filip. ,,Tak se měj…'' říká Šárka. ,,A pusinka nebude?'' říká smutně Filip. Šárka mu pošle pusu. ,,Ale já jsem myslel reálnou…opravdickou…'' říká zklamaně Filip. Šárka k němu přijde a letmo mu vlepila pusu na rty. ,,Jé, děkuju, ta byla sladká!'' usmívá se Filip. ,,Nemáš zač. Tak ahoj.'' mává Šárka. ,,Ahoj.'' odpovídá Filip. Sotva se Šárka s Filipem rozloučili, Jitka a Jindra k němu zvědavě přiběhli a vyptávali se. ,,Tak co, ty svůdníku? Bylo něco?'' ptá se nedočkavě Jitka. ,,No, pusinka byla sladká…'' zasnil se Filip. ,,Wow!!! Ty se nezdáš!'' směje se Jindřich. ,,No, Jitko, jsem ti tak vděčný, že jsi mě s ní seznámila. Snad se mi ještě ozve… Ale pochybuju…'' říká zklamaně Filip. ,,Jsem si jistá, že se ti ozve, neboj.'' uklidňuje ho Jitka. ,,No uvidíme…'' říká nakonec Filip.